Mysl

7. srpna 2016 v 1:16 | Nany |  Mysl
Máme přesně jeden týden. Týden, kdy bych se nejradši stala tebou, sdílela tvoje tělo a myšlenky. Nepotřebuju být.
Chci jen urvat každý kousek času, který letí okolo, schovat si ho do kapsy a vytáhnout ho ve chvíli, kdy se nám zrovna bude hodit prodloužit den. Jenže čas se kazí strašně rychle, buď ho šňupneš hned, anebo se rozplyne.
Proto tě chci okamžitě jíst, cítit, mačkat a sát, nemůžu čekat. Vím, že týden má jen sedm dnů, sto šedesát osm hodin, deset tisíc osmdesát minut a... strašně moc sekund. Jestli jsem někde ve výpočtech udělala chybu, sveďte to na moji rozněžnělou opilost.
Včera jsem usínala sama v bouřce, bleskách a breku, což jsem zvládla jako silná holka za poslechu Terryho Pratchetta. Už je taky po něm. Otočil se na bok a spí.
Dneska opět zhasnu lampičku, ponořím se do tmy a budu se snažit, abych se řádně utopila. Obrovská chobotnice mě stáhne ke dnu a ukáže mi svou sbírku motýlů.
"To se tak prostě občas stává."
Jenže já s tebou potřebuju být, chápeš, alespoň, když to jde. Ale k tomu se musí i chtít.
Jeden týden, na který se až příliš upínám, končí. Zase bude... vlastně nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 9:49 | Reagovat

Myslím, že tohle je hodně osobní vzkaz, proto ho nebudu komentovat, nepřísluší mi to. ;-)  :-)

2 Nany Nany | Web | 7. srpna 2016 v 14:29 | Reagovat

[1]: Ani mi včera nedošlo, že od té doby, co zná milý tento blog (oprava: od té doby, co vím, že ho zná) paradoxně ztrácejí tyto vzkazy význam. Tady by měly být vzkazy, i když se tváří jako adresované někomu konkrétnímu, jen slova, která bych ráda řekla a říci je nechci nebo nemůžu. Ale co, tohle stejně ví, akorát bez chobotnice a zmatených počtů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama