Bláboly

11. srpna 2016 v 21:32 | Nany |  Mysl
Je mi moc smutno a jsem sama a neumím to momentálně ani napsat jinak - jako, nějak šíleně metaforicky. Mohla bych třeba prolistovat deníky a vykrást sebe samotnou, otevřít si víno nebo si prostřelit hlavu a nechat myšlenky volně proudit. Vlastně, ty poslední dva nápady nejsou úplně nejhorší. Někdy lituji, že se mi to tenkrát nepovedlo. Stejně se poslední dobou jen topím ve zmaru a spolíhám na lidi okolo, že mi třeba před ponořením pod hladinu zamávají - nezamávají, protože se na ně nepodívám. Nebavím se, nebaví mě.
Nemůžu spát, nikdy, všude okolo se totiž rozprostírá jenom tma a v noci se k ní přidá i ta tma opravdová. Zase jsem tu úplně osamocena, takže si aspoň můžu nechat rozsvícený třeba celý byt, pouštět si nahlas muziku na přehlušení chmurných myšlenek (nepomáhá) a napít se toho vína. Usnu po něm. Možná. A zítra mě bude bolet hlava, což je vždycky lepší. Navíc jsem někde na internetu četla, že na lidi, kterým proudí v žilách alkohol, neskáče spánková paralýza. Ta mě poslední dny navštěvovala tak často, že už ani nemám chuť se snažit usnout.
Nejspíš jsem o té mrše ještě na blog nepsala, takže jen ve zkratce... Jde o to, že mysl se nějakým způsobem probudí, ale tělo nikoliv. Vše můžou doprovázet halucinace. Teď to zní docela psychoušsky, což by ke mně i sedělo, ale je to prý normálně popsaná porucha spánku (než jsem to zjistila, docela jsem se toho děsila - duchové, démoni nebo naprosto rozesraný mozek - to máš z toho hulení!).
U mě v praxi to tedy vypadá tak, že se jakoby "probudím" (nevím, zda mám otevřené oči, spíš ne, ale vidím normálně pokoj), jenže se nemohu vůbec pohnout. Trvá to většinou několik sekund. Někdy k tomu slyším nesnesitelné pískání či hukot v uších nebo cítím, jak ze mě někdo strhává peřinu, sedí mi na hrudi či mi sahá na obličej. Sviňárna je, že si někdy myslím, že už jsem doopravdy probuzená, ale je to jen další úroveň paralýzy. V tom stavu se mi to navíc vždy zdá delší než jen pár sekund, většinou se na konci parádně naseru (to slovo zde muselo být) a proberu se. Nejhorší je pociťovat v paralýze strach. Trvá pak totiž ještě delší dobu a člověk si myslí, že snad zůstane ochrnutý.
Vypozorovala jsem, že tahle sranda přichází nejvíc v okamžicích, kdy jsem ve stresu nebo příliš unavená. Poslední dny na mě ještě navíc něco leze, piju tedy bylinné čaje a cucám švýcarské pastilky (asi nějak doufám, že se z toho sjedu) a chvílemi mám nejspíš horečku. Někdy už si nejsem jistá, nakolik mi jebe a jestli to, co zažívám a vnímám, se dá ještě pokládat za normální. Potom se radši uzemňuju cigaretami a chlastem (vítej, víno z hrníčku my little pony, v kombinaci s pastilkama chutnáš fakt hnusně).
Každopádně, vždycky je lepší nasranost než smutek. Co se mi osvědčilo v paralýze, nedokážu však aplikovat do normálního života. Strašně, strašně bych potřebovala obejmout (ten, kdo by tohle se mnou podstoupil, by však neměl jistotu, že ho ještě někdy pustím). Právě by mi snad ani nevadila ta ohraná fráze "to bude dobrý" - návod na komentář?
A už jsem stejně žadonila dost. Nesnášíš to, tak proč to děláš? Tohle je blog, ten to snese, mé fňukání vám nenutím. Už nikomu nebudu psát, volat ani posílat kouřové signály. Smuteční vrba lidi poslouchá a nechává si jejich strasti pro sebe, jak by to asi vypadalo, kdyby do nich na oplátku začala sypat svá trápení.
Já jen, že si připadám k uzoufání sama a z propisky mě bolí ruka.


Trocha kvalitní hudby na závěr (doufám, že závěr). Však já to smažu, až si vzpomenu a bude se mi chtít, bude mi to připadat důležité.
Tak za mnou někdo přijďte... (stejně neotevřu)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 10:26 | Reagovat

Byl jsem za tebou, v noci, 3x a ty jsi fakt neotevřela. :-P  :-D  :-D  :-D

Neboj, bude líp, snad. :-P  :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 14:58 | Reagovat

Hele, spánkovou paralýzu znám. Je to fakt mazec no, když mysl vnímá na plné obrátky a nic víc nefunguje...  Pomohl mi až princ a pak doktorka nová.

3 Imaginární přítelkyně Imaginární přítelkyně | Web | 21. srpna 2016 v 11:49 | Reagovat

O spánkové paralýze už jsem slyšela a tento článek o ní je zajímavě sepsaný. Zkus s tím zajít za doktorem (třeba nejprve obvodním), třeba by ti poradil, jak se toho zbavit, nebo by tě poslal ke specialistovi.
Hodně štěstí :)

4 Antea Antea | Web | 1. září 2016 v 7:53 | Reagovat

Já jsem spánkovou paralýzu zažila jednou v životě a příšerně jsem se vyděsila, myslela jsem, že se udusím... :-)

5 Bublushka Bublushka | Web | 5. září 2016 v 18:50 | Reagovat

vše je to stresem a vyčerpáním... protože kdybys byla v pohodě a ne tolik unavená a pozitivně naladěná, spala by jsi v klidu a nic takového by tě nepřepadalo... na to je asi nejlepší se hodit do pohody a snažit se nějak uklidnit... třeba se vykecat (i to vypsání pomůže) a klidně si o to obejmutí říct- lidi totiž většinou "nevyčuchají"co potřebuješ, ale když jim řekneš jsou někdy až překvapivě ochotní... zkus to ;-)
mě osobně se tohle už párkrát stalo, naštěstí ne tolik jako tobě, ale zas jsem mívala problémy, kdy jsem se probudila, ale z poloviny ještě spala a měla pak různé halucinace a divné pocity a někdy dělala fakt divný věci, nad kterými jsem neměla kontrolu (ječela, někoho kousla) teď když nemám už tolik depek se mi to tolik neděje, ale při stresu se někdy přistihnu že se mi po probuzení míhají myšlenky fakt divně, musím se vždy ještě trochu prospat a uklidnit se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama