Trh

8. července 2016 v 9:11 | Nany |  Mysl
"Jdem krmit kočičku?" zašeptal milý a sáhnul mi na stehno. Seděli jsme v kavárně, já měla před sebou červené víno a on pivo. Existuje sice více možností, jak si přeložit jím pronesenou větu, nesporné však bylo, že kamarád odjel na týdenní dovolenou a my chodili jeho mlsnému kocourovi dávat papání. Vybrané konzervy, s jelením masem a podobně - nejvíc mě bavilo pozorovat, jak spokojeně vylizuje misku.
Mlčky jsem přikývla a dopila poslední doušek vína. Po zaplacení jsme se pěšky vydali na cestu, neboť dům kamaráda stojí nedaleko od kavárny. Velký kocour s lesklou srstí a hladovýma očima už na nás čekal. Znamenalo to, že já jsem se s ním šla okamžitě mazlit, přičemž milý mezitím chystal konzervu. Ta kocourka zajímala nejspíš o něco více než pozornost z mé strany.
"No, jedna kočička by nakrmená byla..." poznamenal poté milý a vytáhnul z tašky provazy. Nereagovala jsem nikterak překvapeně, jednalo se o klasické využití situace já - ty - prázdný dům (byt, auto,... ehm, toalety, schodiště nad barem, kino, vlak). Kundička při zaznamenání provazů ihned zbystřila a já už jen v omámení zjišťovala, že si poslušně klekám k nohám milého. Čekala jsem jen na pokyn "vem si ho" nebo snad na to, až si ho sám beze slov vytáhne z kalhot a vrazí mi ho do pusy.
On však místo toho ukázal na polstrovaný stolek, přes který byla ještě přehozená látka tmavě zelené barvy. Ihned mi blesklo hlavou, že tenhle kousek nábytku má zcela ideální výšku. Navíc je taky krásně měkký pro chromá kolena kurvičky (ne, že by si to zasloužila), tudíž se okamžitě stal mým nejoblíbenějším nábytkem číslo dva. (jednička je fakt speciální)
Přetáhla jsem si tedy šaty přes hlavu a položila je na opěradlo nejbližšího křesla. Stála jsem před milým najednou už jen v kalhotkách, poněvadž podprsenka je součástí mého ošacení opravdu zřídkakdy. Přistoupil ke mně a rychlým drsným pohybem mi kalhotky stáhl ke kotníkům. Postoupila jsem o krok dopředu a nechala je ležet za sebou. Najednou mi připadalo, že má milý své velké ruce úplně všude, jako by si mě chtěl osahat, zda jsem to vážně já, jestli jsem se náhodou nerozplynula nebo neproměnila v někoho jiného. Hladil mne odzdola po nohách, až došel k zadku, pokračoval přes břicho; zastavil se u prsou, které mačkal, pohrával si s tvrdými bradavkami nejprve prsty a potom je vzal jednu po druhé do pusy, cucal je a kousal.
Přestal v okamžiku, kdy mi prsty zajel do zvlhlé kundičky. Snad mne konečně dokázal identifikovat, odtáhl se a podíval se na mě chtivým, avšak přísným pohledem. Jako hadrovou panenku si mne odhodil na polstrovaný stolek, na nějž jsem se tak těšila. Okamžitě jsem se nastavila do výchozí polohy, hezky jsem klečela, hlavu dolů a zadek nahoru. On podal provazy, které do té doby nečinně ležely na stole, a přivázal mi obě zápěstí ke kotníkům. Octnula jsem se zase plně v jeho moci, přesně tak, jak to mám ráda.
Po počátečním silném polaskání kůže důtkami do mě konečně zezadu vstoupil. Byla jsem nadržená jako zvíře a podle toho jsem se i projevovala. Zběsilá jízda doprovázená hodnotným zvukovým projevem. Chtěla jsem, aby mě tím tvrdým pérem šukal na věky věků, abych ho do sebe nejlépe přijala úplně celého a prošoustali jsme se k nirváně. Myslím, že při tomhle našem divokém přirážecím tanci se stolek posouval a tančil s námi, téměř jsme měli trojku s kusem nábytku.
Jakmile mne po akci milý odvázal a políbil, ještě trochu roztřeseně jsem ze stolku slezla. Otočila jsem se na něj, abych mohla našemu dokonalému parťákovi vyslovit uznání, a v tom jsem zjistila, že látka přes něj přehozená je roztržená. Starobyle vyhlížející a vážně dost pevná látka.
"To... to jsme neroztrhli my, ne?" vykoktala jsem.
"Snad ne..." pokrčil milý rameny.
"To bychom slyšeli..."
"Jo, slyšeli..."
"Ta látka je fakt pevná."
"Pevná, no..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vikina Vikina | Web | 8. července 2016 v 9:26 | Reagovat

Zaujímavé :-) pekný blog :-)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 8. července 2016 v 10:10 | Reagovat

Vrátila ses ve velikým a tobě tak typickém stylu. Je to nádherné, otevřené, přirozené, pravdivé. Díky Bohu za tvůj návrat. ;-)  :-)

3 Nany Nany | Web | 8. července 2016 v 13:02 | Reagovat

[2]: Bohužel pravdivé, no. Ale co vím, tak si kamarád zatím na trhanec nestěžoval, snad tedy nebyl od nás :D

4 Akim Akim | E-mail | Web | 8. července 2016 v 13:07 | Reagovat

[3]: Proč bohužel, krásně jste si to užili, ne? Určitě to nebylo od vás. :-P  :-D  :-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 8. července 2016 v 18:31 | Reagovat

Ježiši jak já jsem ráda že jsi zpět!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama