Nadrženost a strach

10. července 2016 v 12:54 | Nany |  Mysl
Jedeme vlakem z festivalu, v prázdném vagónu. Venku už se smráká, průvodčí v nedohlednu a já bych se na milého nejradši ihned vrhla. Obkročmo mu sedím na klíně a líbám ho. On mi sundává kalhotky zpod sukně a zároveň se pokoušíme každý hlídat dveře na jedné straně vagónu. Když vlak zastavuje ve stanici, nikdo nenastupuje. Milý mi zajíždí prsty do kundičky a já se snažím nevzdychat. Jsem vážně nadržená kurvička. Potřebuju penis, sahám po něm a nejradši bych látku kalhot, která mne od něho dělí, rozervala.
Vlak drncá po kolejích a průvodčí ještě stále nepřichází. Milý vysvobozuje péro z kalhot a já mu ho začínám kouřit. V tom vlak opětovně zastavuje ve stanici. Průvodčí už si nás tentokrát bohužel všímá a kráčí k nám. Než otevře dveře, už zase vypadáme jako normální a naprosto oblečený pár lidí sedící naproti sobě. Mně chybí pouze kalhotky, což však nikdo díky dlouhé černé sukni nemůže zjistit. Podávám paní průvodčí lístky a doufám, že se v mých očích nezračí příliš velká lačnost.
Po kontrole jízdenek už to nemá cenu, za pár chvil vystupujeme. Navrhuji park poblíž nádraží, setkávám se však s námitkou, že ještě není dostatečná tma. Je to pravda, mně je však ve chvílích horečnatého zatmění všechno jedno. Schvaluji ovšem návrh stavit se ještě na pivo do blízké hospody.
Tam mi milý vysvětluje svoje zahloubané dny, kdy si třídil myšlenky. Tušila jsem, že se mu v hlavě honí něco podobného jako minulý rok. Vybalil na mě, že zase přemýšlel, že je na mě vlastně příliš starý a měla bych si radši najít "normálního borečka," třeba toho, co na mě "už čtyři roky kouká a ve všem by byl lepší." Neměla jsem mu radši o něm, ani o jeho planých řečech vůbec vykládat.
Nemám ponětí, jak mu vysvětlit, že nemusí tolik přemýšlet. Objektivně vzato bychom se spolu nejspíš stýkat neměli, ale co? Snad si to můžeme určit sami. Je spoustu okolností, které nám nepřejí, jenže... Co když se prostě máme rádi? Příliš racionálna taky škodí. Vždyť se tady bavíme jenom o životě.
Jakmile se řádně setmí, radši znovu navrhnu park - jsem na hlavu a taky nadržená. Na chmurné myšlenky přece vždy máme času dost.
Sedáme si na lavičku, která alespoň není přímo pod lampou. Milý je z toho nervózní a vůbec se mu do ničeho nechce, já jsem zase nadržený úchyl, kterého ten adrenalin ještě víc bere. Nakonec mu ho tedy kouřím, přičemž on mě prstí.
"Celou dobu tam za náma někdo parkoval," vydechne, když se mi vystříká do pusy.
Pak už jen několik chvil v objetí, kdy se mi nechce mluvit. On se mě na něco ptá, já odpovídám většinou jednoslovně. Chci, potřebuju ho jen cítit u sebe.
"Jedeme, pojď, musíme spát," řekne svým hlubokým hlasem.
"Když mně se od tebe nechce. Chci být s tebou," kníknu. Vím, že to nejde. Jsem trapná.
"Neboj, budeme spolu."
..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 11. července 2016 v 11:30 | Reagovat

U čtení tvých článků se vždy prvně vzruším a pak ostanu depresi, že mne Plague opustí ... A když to čtu v práci, tak se směju a pak blednu a kápne mi slza ...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 11. července 2016 v 11:37 | Reagovat

Tvá nadrženost má sílu parní lokomotivy, snad si ten tvůj dodá odvahy a uvědomí si co v tobě má. Jsi mu přece oddaná, tak nač váhá? O_O  :-D

Je to hodně nadržené, trošku smutné a taky dost dojemné. Každopádně, s veškerou úctou k Janče, k Lee i k Porcelánce, tvoje články jsou prostě nejlepší, nevím, neumím to popsat, ale ty tam máš prostě něco navíc, něco zásadního. :-P  :-(  :-)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 11. července 2016 v 12:05 | Reagovat

[2]: Souhlasím s Tebou. Porcelánka je více do všech směrů, Lee pratnera nutí (nebo já mám ten pocit) a já píšu jinak, protože o sexu psát neumím :) Takže proto jsem nesmírně vděčná za návrat nepřekonatelné Nany!

4 Akim Akim | E-mail | Web | 11. července 2016 v 12:15 | Reagovat

[3]: Přesně tak, Porcelánka je poslední dobou super, jak se hledá, Lee je taková rozverná, dětsky hravá, ty erotiku píšeš spíš pro svého pána, ale Nany, já nevím, mě vždycky až mrazí v zádech, když to čtu, ona dokáže naprosto vtáhnout do svého Světa, do svých myšlenek a potřeb, je zkrátka nepřekonatelná. Díky Bohu za její comeback, pro mě je erotická ikona blogu. ;-)  :-)

5 Nany Nany | Web | 11. července 2016 v 13:27 | Reagovat

[1]: Jé, depresi nikomu způsobovat nechci! Jen se prostě potřebuju vypsat, i proto jsem se sem vrátila. Zjistila jsem, že už bez toho asi fakt nemůžu být.

[2]: Oddaná jsem, to jo, ale mám pocit, že má někdy strach, že když neodejde on, tak za pár chvil uteču já jemu, protože je "hrozně starej" Což je nesmysl :)

Děkuju vám, zase se tu za klávesnicí červenám :D Já nevím, jestli zrovna o sexu umím psát, spíš to tak nějak zkouším, hledám slova, některá mi vyloženě nejdou přes prsty a psát je nechci, pak mám zase pocit, že se pořád opakuju.. Nerada bych, aby to bylo pořád to samé dokola, nechci nudit.. což přijde stejně :D

6 Jana Jana | E-mail | Web | 11. července 2016 v 13:31 | Reagovat

[5]: Hele já tohle mám taky tak. Ne kvůli věku ale kvůli jiným věcem :)

7 Akim Akim | E-mail | Web | 12. července 2016 v 12:16 | Reagovat

[5]: Tvůj styl psaní je výjimečný a naprosto úžasný, věř mi. O opakování zatím nemůže být ani řeč. ;-)  :-)

8 Rory Rory | 1. září 2016 v 14:08 | Reagovat

Dost mi to připomíná náš výlet do Č. Brodu, jako fakt, skoro ve všem Až na to, že se mu nechtělo jak do parku, tak ani do temný uličky.
Ty překážky jsou dost na hovno, jak věk tak i jiné okolnosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama