Únor 2016

Hloupá

26. února 2016 v 0:01 | Nany |  Mysl
Je dost opilý. Začínám mu ho kouřit. Příliš opilý. Zjišťuji, že v tuto chvíli nemám na hry náladu. Můžu mu ho vykouřit, ale leda jako Markéta. Proto mu na otázku, zda jsem jeho kurvička, několikrát po sobě odpovídám záporně. Markéta by přece nikdy nedovolila věci, které si nechává dělat kurvička. Po mém posledním "ne" ovšem přichází reakce, který by mne - kdybych právě neklečela - hrubě srazila na kolena.

"Jestli nejsi moje kurvička, tak vypadni."

Do očí se mi okamžitě vetlačí slzy, utíkám do předsíně, kde se sesunu na zem a rozvzlykám. On jde za mnou, bere mě do náruče a chvílemi mě pusinkuje se slovy, že mě miluje, ale pak se zase neovládá. Nakonec se ho doprosím, aby mi zavolal taxíka, protože já na něj číslo nemám.
Druhý den mi telefonuje, jako každé ráno. Říká mi lásko a ptá se, jestli mě má hodit do školy. Večer se sejdeme a on tvrdí, že si nic nepamatuje a opatrně se snaží zjistit, proč nemluvím. Proč se na něj mračím. Jakmile to ze mě konečně vypadne, zároveň s tím, že přece nechci pořád být jen jeho kurvička, omlouvá se mi a přísahá, že to tak nemyslel. Zkrátka byl příliš opilý a někdy na něj takové stavy zatemnění mysli přijdou.

Ale mě to docela vzalo, víš?

Pak jsem mu ho vykouřila. Je přece třeba dokončit činnost, která se předchozí den nestihla. S tím, že jsem nemusela, bylo to na mně, děkuji.
Možná se nezlobím a nemračím na něj, ale na sebe. Protože jsem nejspíš hloupá.