Vyznání

3. ledna 2016 v 20:10 | Nany |  Mysl
Jsem přivázaná ke stolu a pod vlivem důtek se mi z očí začínají hrnout slzy. Jsem dnes nějaká slabá. Milý mne po pár chvílích odvazuje a ptá se, jestli se s ním chci vyspat. Nikoliv sex, ležet vedle sebe a spát. Odpovídám mu, že to bych strašně ráda. Vlastně mi v tu chvíli nemůže nic udělat větší radost. Jen cítit jeho teplo, vůni a být v bezpečí.

"A je ti jasný, že čím větší ti dávám rány, tím víc tě miluju?"
"Jo."
"A chtěla bys, abych tě švihl fakt tak moc, jak tě miluju?"
"No, to nevím..."
"Nechtěla. To bych tě rozpůlil."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 4. ledna 2016 v 12:13 | Reagovat

Rozpůlená bys přišla o notný kus své krásy, líbeznosti a spanilosti. Já myslím, že stačí jen tolik ran, aby se tvá kundička otřásla v záškubech a tvé tělo se zachvělo v orgasmických křečích. ;-)  :-)  :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 7:20 | Reagovat

Jáááj, to je krásné, až mi vyhrkly slzy do očí ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama