Svatá pouť

13. prosince 2015 v 18:25 | Nany |  Mysl
Celé dopoledne se spokojeně válíme v hotelovém pokoji. Koukáme na videa, provokujeme se a povídáme si. V podstatě bychom si takhle mohli vystačit třeba navěky. Zahálka je však nepřípustná a měli bychom vyrazit taky na výlet. Milý a jeho ruce-všude mi s tím však moc nepomáhají.
"Jo, jdeme na výlet?" pomalu šeptá a rukou mi zajíždí do klína.
"Jdem! Nebudem se celej den válet," vydechnu.
On natáhne svoji dlouhou ruku, přičemž z tašky, která stojí u postele, vyndá provazy. Milý zkrátka vždycky ví, jak na mě. Přesto vstanu a protahuju se. "Můžeš si mě svázat na cestu," pokrčím rameny.
"Tak to ne. Žádný exhibicionismus."
"Jenom trošku. Však by to nikdo neviděl..." škádlím ho.
V sekundě už sedím na posteli bez trička, nachystaná pro jeho šikovné ruce. Váže mi lano okolo prsou. Podprsenku většinou nenosím, tuhle si však na výlet mile ráda vezmu. Přes hotové dílko potom přetahuju rolák a zkoumám se v zrcadle. Nikdo si nemůže ničeho všimnout. Pouze na zádech mám větší shluk uzlů, stejně si však budu ještě oblékat kabát. Jediné, co je docela zřetelné, jsou mé trčící bradavky tvrdosti diamantu.
Jakmile se oba dooblékneme, vycházíme ruku v ruce do šedivého zimního dne. Jdeme navštívit jedno z významných křesťanských poutních míst. Připadá mi velice zvláštní potkávat kolemjdoucí, kteří o našem malém tajemství nemají vůbec ponětí. Hrdě si nesu na těle mistrovské dílo svého milého, o kterém vím jen já a on. Patřím mu. (Patříme si.)
Stoupáme na kopec a cestou si prohlížíme sochy Ježíše Krista. Ježíš mučen. Ježíš bičován. Ježíš si nese svůj kříž. Je až hanebné, co vše nám tyto skulptury evokují. Není třeba si to sdělovat slovy. Stačí mi podívat se na plamínky v jeho očích. "Koukej, tihle mají přesně ty biče,..." nevydrží to už v jednu chvíli.
Stoupáme stále výš a já si nesu svůj kříž, který cítím na hrudi, který mne hřeje a který si nesu moc ráda. Při hlubším nádechu cítím, jak se mi provazy zařezávají více do kůže. Příjemně mě objímají, v určitých chvílích tvrději, aby mi daly na srozuměnou, že se na ně můžu spolehnout. Vždy tu pro mě budou. Jelikož mne jimi ozdobil právě on.
Konečně staneme na vrcholku kopce, ze kterého vyrůstá bílá kaple. Poměrně dost tu fouká a z nebe občas spadne malá dešťová kapka. Přitisknu se k milému a dožaduji se polibku. Z kopce je krásný výhled na městečko pod námi a lesy v dáli. Jsme tu jen my. I když okolo nás chodí další lidé, na nich nezáleží. Pouze my. Plni protikladů, a proto přesně akorát k sobě. Dvacet let tam, dvacet let sem. Velkej a malá. Ten, co svazuje a ta co se nechá svázat. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. prosince 2015 v 18:57 | Reagovat

Pachatel a oběť! Ďábel a ďáblice.
Fucking insane life máš, děvče, fuxxxx insane. :)

2 Nany Nany | Web | 13. prosince 2015 v 18:59 | Reagovat

[1]: Cha. :D Moc insane už ne, v takových 14ti jsem byla víc... odvázaná?:D

3 Akim Akim | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 19:55 | Reagovat

Normálně mi z toho mrazí, jsem snad vzrušený jen o malinko méně, než jste byli vy dva pří téhle vaší boží cestě. Píšeš až nebezpečně dobře děvčátko submisivní. Smekám a kloním se ti. ;-)  :-)

Čtu to znovu, no fakt nářez, já si to snad udělám :-P  :-D  :-D  :-D

4 Akim Akim | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 19:58 | Reagovat

[2]: Nevaž se, odvaž se, tedy, nech se svázat a odvaž se. :-P  :-D  :-D  :-D

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 15. prosince 2015 v 1:12 | Reagovat

" Půjdeme nahoru , -  na Svatou Horu,
budem se modliti, pak slezem dolu !"

... di Wencca  Prdtt  na  svaté pouti :
" Každý se ale kroutí,
... nikdo nechce jít ve předu !!

...,,já nemám potřebu,, ... ,, já nemám potřebu,, !!"
Wenccovi  Prdttovi  pění se krev !!
" Nikdo nechce nést korouhev !!
krev se snad ve mě  vyvaře !!

Kdeť  farář ??  volejte faráře !!
ať nese korouhev !!... nu jářku !!"

Kdos křičí :  " Jebe tam kuchařku !"

Poutníci všichni jsou znechuceni,
.... z kuchařky  slézt, - muž byl  donucený !!
... vzal korouhev do ruky farář, muž svatý...
" Až vrátím se, musím se dodělati !"

... bručí a myslí na děvu
Bručení zaniklo ve zpěvu !
... lezou již na Horu, modlí se, kají,
funí  a námahou poprdají !

6 Nany Nany | Web | 15. prosince 2015 v 20:07 | Reagovat

[3]: Oh, jaká pocta :P ;)

7 Akim Akim | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 20:15 | Reagovat

[4]: Takže v tomhle jsme si kvit, nebo se mýlím? :-P  :-D  :-D  :-D

8 Akim Akim | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 20:17 | Reagovat

[6]: Takže v tomhle jsme si kvit, nebo se mýlím? :-P  :-D  :-D  :-D

Promiň, jsem po šichtě, takže sotva mžourám, tak jsem omylem reagoval na vlastní komentář. :-P  :-D  :-D  :-D

9 Nany Nany | Web | 15. prosince 2015 v 20:23 | Reagovat

[8]: Akim a mýlit se? Nikoliv! .. :)

10 Akim Akim | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 20:28 | Reagovat

[9]: Ale jdi ty, já jsem mýlím hodně často, ale z této informace mám nevýslovnou radost. Líčka mi září úsměvem zrovinka tak, jako maličkému capartovi, když ho jeho tajná láska ukrytá do jeho věrné kamarádky poprvé počastuje nevinně vinným polibkem. Ach. ;-)  :-)  :-)  :-)

11 Jana Jana | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 9:26 | Reagovat

Pravda je, že když mám na sobě lana nebo postroj, tak se cítím bezpečněji. Jenže mne to i neskutečně vzrušuje a vyčerpává :D Ale jo, sice nevím, jak se to jmenuje a nechci napsat blbost, ale to, co se váže na hrudníku místo podprsenky ty prsa fakt krásně drží ...

12 pavel pavel | Web | 16. prosince 2015 v 11:31 | Reagovat

Taky hodně záleží na velikosti prsou. :-D

13 Nany Nany | Web | 16. prosince 2015 v 14:28 | Reagovat

[11]: Jo.. :D No, já často nevím pořádné názvy různých věcí, ale tak na těch názvech zas až tak nesejde :-D

14 Jana Jana | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 14:32 | Reagovat

[13]: Tak tak, jedno jak se to jmenuje, víme co myslíme a víme, co cítíme :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama