Tajné přání

22. listopadu 2015 v 17:20 | Nany |  Mysl
Vcházím do temného sklepení, na něž jsem se těšila celou cestu, která trvala téměř tři hodiny. Nyní sestupuji po schodech a jsem celá napnutá a nadržená. Jelikož moje stydlivá povaha nemá ráda ostré světlo, nejprve ve všech místnostech zapalujeme svíčky. Plápolající plamínky ozařují mučicí nástroje tak nějak měkčeji a přívětivěji než žárovka. Směju se, že vyžaduji především tu správnou romantiku. Taky podotýkám, že poslední dny se ráda učím při vonných svíčkách.
"Miluju svíčky. Miluju vosk...," škrtám další sirku.
"Jo? Dobrý vědět," poznamená milý.
Přemýšlím, jestli si můj komentář o vosku přebral tak, jak bych si přála. Vzhledem k jeho odpovědi by můj sen snad mohl přejít v realitu, ovšem ta reakce byla tak neutrální a bez většího emocionálního zabarvení či zaujetí... Netuším. A to je na celé věci právě to nejlepší.
Když jsou kulisy řádně nasvíceny, hra může začít. "Tak se svlíkej."
Po chvíli už ležím na zádech na lavici potažené červenou koženkou a jsem znehybněna doslova od hlavy po paty. Přes kotníky a stehna mám řemeny, hlavu s oběma rukama potom uvězněnou v dřevěné kládě. Nyní jsem vydána na milost a nemilost svému milému. Pokud nestojí přímo nad mým obličejem, nevidím, co dělá. Ze své nové pozice jsem řádně vzrušená.
Tuším, že si právě vybírá, čím mne ztrestá. Pak slyším vzdalující se kroky. Opouští pokoj. Hned se však zase vrací a vedle lavice pokládá pětiramenný svícen s hořícími červenými svíčkami. Za dobu, co jsme se připravovali, se vosk stihl řádně roztopit. Zatím stále nevím, jestli chtěl milý přinést jen více světla, anebo svícen donesl i z důvodů zajímavějších.
Konečně dostávám první ránu důtkami. Milý se dnes se mnou opravdu nemazlí. Přistává mi jedna rána za druhou po celém těle. Stehna, břicho, prsa, nic nezůstane ušetřeno. Vždy když zabloudí do blízkosti klína, mísí se ve mně strach, nervozita a přemíra vzrušení. Sténám, kroutím se, ale příliš místa pro pohyb mi stejně nezbývá. Moje hlasité projevy utiší až penis v hrdle.
Pták potom zase odlétá a milý mi mizí z dohledu. Nevidím, co dělá, nic neslyším. Znenadání na prsou ucítím zvláštní horkou bolest a neubráním se vyjeknutí. Vosk. Pochopil. Moje tajné přání bylo vyslyšeno. Poslední dny mne opravdu lákalo vyzkoušet hrátky s voskem (ještě když jsem si o něm četla u Jane).
Nejlepší je to očekávání. Nikdy nevím, kam rozehřátý vosk dopadne. Věřím, že údolí se snad vyhne, to bych asi zase nemusela... Vážně se jedná o úžasný pocit, je to tak strašně silný vjem. Střídají se na mne důtky, vosk a penis v ústech. Otec, syn a duch svatý.
Když jsem odpoutána, abych mohla být odvedena do jiných neméně zábavných koutů těchto prostor, fascinovaně hledím na svoje tělo zbrocené potůčky zaschlého rudého vosku. Nakonec je to všechno umění, ať už se jedná o svazování, polívání voskem nebo další praktiky. Je to nádhera. Lidské tělo a co se s ním dá udělat. A co může vydržet. A co se mu může moc a moc líbit...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 23. listopadu 2015 v 0:49 | Reagovat

Už jsem myslel, že tam bude svazování, polívání voskem a kouření. :)

2 Akim Akim | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 13:56 | Reagovat

Je nádherné snít, ale ještě krásnější je si své sny plnit. Opět moc krásně napsané, smekám. ;-)

Nechci se moc vnucovat, ale zkus tyhle moje 2 články, snad se ti budou líbit, alespoň trošku. :-P  ;-)

http://akasakim.blog.cz/1504/sen-o-temne-mistnosti

http://akasakim.blog.cz/1505/divadlo

3 Jana Jana | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 15:17 | Reagovat

Hehe, tam dolů ne, tam to pálí... Ale časem zjistíš, že ač nechceš, tak po tom tak prahneš, že i to ti bude málo :D

4 Nany Nany | Web | 23. listopadu 2015 v 23:14 | Reagovat

[2]: Rozhodně to nepokládám za vnucování, moc ráda si přečtu cokoliv, co doporučíš. Dílo z prvního odkazu už jsem navíc četla :) já k tobě jako občasný tichý čtenář chodila již dříve.. Ale opakování je matka moudrosti, jen se vymotám z kruhu učení a zaneprázdněnosti a napravím někdejší hříchy tichého čtení bez komentování, neboj :)

[3]: Jak se ty hranice posouvají, že?:))

5 Jana Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 7:00 | Reagovat

[4]: Jako já když začínala před nějakou dobou - tak rákoska vůbec, důtky sprosté slovo a bičík mi vyhovoval... Pak jsem si začala ujíždět na rákosce, pak na svorkách, teď jsem u vosku... Mám sama ze sebe strach :D A nejvíc vtipné byly moje komentáře na jednom blogu masochistky - takový zadek bych se bála mít, to je moc (krásné podlitinky) -  buch, do dvou měsíců můžu dělat podobné fotky :D :D

6 Akim Akim | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 10:39 | Reagovat

[4]: Tak na tajnačku si ke mě chodila, jo? :-P To také potěší, ale s komentářem je to vždy lepší. Navíc teď, když už vlastně píšeš prakticky odvážnější věci, než já. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama