S čistou hlavou

29. listopadu 2015 v 18:47 | Nany |  Mysl
Obracím v ruce krabičku antidepresiv. Je sedm hodin ráno a přichází čas, kdy mám polknout svoji pravidelnou dávku.

Před pár dny jsem někde četla, že člověk dlouhodobě užívající antidepresiva může mít problém zamilovat se. Dává to smysl, vždyť léky ze skupiny SSRI ovlivňují tvorbu serotoninu, který se na zamilovávání a lásce určitě také nějakým způsobem podílí.
Připadalo mi to děsivé. Zároveň jsem si vzpomněla, jak jsem minulé léto poznala milého a téměř okamžitě Prozac vysadila. Může se jednat o náhodu, snad však zafungovala jakási intuice či podvědomí. Možná jsem tušila, že k němu chci a budu něco cítit.
Také byl prvním, komu jsem o vysazení po několika týdnech řekla. Tehdy jsem ještě neměla ponětí, jakým způsobem se bude náš vztah vyvíjet, ale vlastně jsem mu od začátku jakýmsi šíleným způsobem věřila. Hned na mne zapůsobil. A jen rozum mne odrazoval od toho, abych si k němu dovolila cítit něco víc, hlavně kvůli věkovému rozdílu.
Asi po třech měsících od vysazení jsem jela na pravidelnou návštěvu za paní psychiatričkou. Sdělila jsem jí, že už antidepresiva dál papat nebudu, neplánuju se totiž "znovu" zasebevraždit a zkusím tedy žít bez nich. Se starostlivým pohledem v očích mi kladla na srdce, ať je tedy pomalinku a hlavně postupně začnu vysazovat. Vše jsem jí odkývala, ač na tyto rady bylo trochu pozdě.
Poslední dny je mi dost na nic. Zase je toho na mě moc a já nic nezvládám. Nebo, normální člověk by to možná přijal o dost lépe, ale já jen pomyslím, kolik toho mám... A postupuju radši po malých krůčkách. Nejsem se sebou spokojená. Potřebuju se víc učit, číst, psát maturitní práci (a blog), cvičit, zdravě jíst, nakoupit vánoční dárky, provést generální úklid, víc chodit ven, odepisovat lidem na sms a brát jim telefony, pravidelně chodit spát, míň pít a nepropadat trudomyslnosti. A hlavně najít sílu.
Možná by mi všechno šlo s pilulkou líp? Asi ano. Ale stačí mi pomyslet na toho, díky kterému jsem prášky naprosto podvědomě odhodila v dál a je mi zase líp. Další víkend budeme jen spolu. Pryč ode všeho. A co je víc?

Schovávám platíčko s prášky zpět do krabičky a tu zavírám do šuplíku. Tohle je naposledy, co ji vidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | 29. listopadu 2015 v 19:35 | Reagovat

Neměla bys být na sebe tak přísná.
S antidepresivy opatrně, opravdu se musí vysazovat postupně..

2 Grumpy Grumpy | Web | 29. listopadu 2015 v 20:20 | Reagovat

Ano s antidepresivy opravdu opatrně. Raději poslechni doktorku - profesionála, nenadálé vysazení často nedělá dobrotu. Přeji ti hodně štěstí s milým, ale nezapomínej i na své zdraví ;-)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 21:22 | Reagovat

S léky se musí opatrně, především s antidepresivy. Jsem ráda, že ses jich zbavila :)
A chce to zvolnit tempo... jo jo, před Vánoci je toho opravdu hafo, ale noci nejsou delší jen tak, máme více spát :)

4 Akim Akim | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 11:42 | Reagovat

S antidepresivy žádné zkušenosti nemám, ale jak to tak čtu, tak žádný med to tedy není. Moc ti přeji, aby ses dostala do fáze, kdy už je nebudeš potřebovat nikdy. ;-)  :-)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 23:26 | Reagovat

Takoou věc jsem také nedávno udělala.... A přišel záchvat... Takže jak řekla doktorka - pomalu je vysazují a snažím se naučit žít v normálním světě mezi lidmi. :) hodně štěstí, chce to asi pevnou vůli. Ale věřím tomu, že to bude OK :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama