Jen tvá srnka

19. listopadu 2015 v 20:33 | Nany |  Mysl
Prostě tě potřebuju cítit, sáhnout si na tebe, být s tebou. Čekám, až to půjde. Nemám sílu přijít za tebou do hospody, kde budu akorát sedět, koukat a poslouchat hlouposti, které po tobě budou chtít lidé okolo. Hlouposti, na které jim budeš s vážnou tváří kývat a druhý den se jim vysmívat. Řešit faktury, které skončí polité a pošlapané na zemi. Víš přece dobře, jaká je to celé hloupost. Hraješ si s nimi. Dokážeš dostat lidi tam, kam potřebuješ. Ale co když ti ta hra už nic nepřináší? Co když je to jen zmar?
Nemůžu se zase nadechnout. Občas přemýšlím, nakolik moudré bylo jen tak z vlastní vůle přestat brát antidepresiva. Stavy posledních dnů mne zašlapávají do hlíny. Někdy se mi jen tak rozbuší srdce a chce utéct. Všechno se ve mně sevře a vážně to fyzicky bolí. Přemýšlím, jestli umřu. Jaká ironie - když jsem se pokusila o sebevraždu, nevyšlo to. Teď přece nemůžu jen tak přestat dýchat. V hysterii poslouchám audioknihu Haliny Pawlowské a spím asi šestnáct hodin denně. Nestačí to. Navíc musím do školy. Však tam chodím poměrně pravidelně. Jen dnes to nešlo. Prostě ne.
Jsem moc smutná a panikařím. Včera jsem si vylila na počítač mošt. Když jsi mi volal a ptal ses, co dělám, měla jsem alespoň hezkou odpověď. "Vylívám si na počítač mošt." Tak moc šikovná jsem. Pak jsem zakřičela, narazila si nohu o postel, shodila peřinu doprostřed pokoje a zhroutila se. Ale to už se nesděluje.
Potřebuju prostě jen obejmout. Ani na tvoje péro nemám náladu, ale kdybys chtěl, samozřejmě ti ho vykouřím. Když mě pak sevřeš v náručí a budu s tebou moci chvilku být. Nic víc.
Vím, že je to všechno jen můj problém. Právě teď bych se za tebou mohla vydat. Jenže já chtěla vidět tebe, ne je. Cítím se jak srnka, která utíká před sebemenším hlukem. Srnka, která si až příliš navykla na svého myslivce. Nosí jí krmení, ale zároveň ji může kdykoliv zastřelit.
Bojím se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 10:29 | Reagovat

Tohle se těžko komentuje, neb mám pocit, že je to určené konkrétní osobě. Je to marnivě ironické, dekadentně odevzdané a tuze upřímné.

2 stuprum stuprum | Web | 20. listopadu 2015 v 18:38 | Reagovat

Jednou tě myslivec odstřelí a pak už skončí srní hrátky. :)

3 Nany Nany | Web | 21. listopadu 2015 v 13:41 | Reagovat

[1]: No, je i není. Něco z toho jsem mu sama řekla po telefonu. A vlastně.. spíš jsou to jen výplody choré mysli, kdo ví, jak to je. Deprese je svině :)

[2]: Ještě ne!

4 Jana Jana | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 9:01 | Reagovat

To je .... zajímavé. Jak říká Akim, dost těžko se to komentuje ... A vítej v klubu AD :)

5 Nany Nany | Web | 22. listopadu 2015 v 15:15 | Reagovat

[4]: To je jeden z těch klubů, do kterých jsem zrovna nikdy patřit nechtěla :/

6 Jana Jana | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 15:31 | Reagovat

[5]: Mno já se v něm ocitla také tak jako nějak, aniž bych vlastně chtěla či si chtěla připustit proč ... Naštěstí jsem zvolila metodu odboje a tvrdě dávám depresím na frak :) Někdy se daří hodně, jindy méně, ale daří se :)

7 Nany Nany | Web | 22. listopadu 2015 v 18:02 | Reagovat

[6]: Tak přeji hodně štěstí! No, štěstí.. vlastně asi spíš vůle. Je to třeba :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama